V tejto časti podcastu Diagnóza Podnikateľ sa dozviete:
- Ako môže start-up získať investora,
- prečo je dôležité mať premyslený business end-to-end,
- koľko start-upov je vo svete,
- ako vyzerý úspešný tím ľudí,
- čo je pre-seed investícia.
Dôležité odkazy z podcastu:
Chcete si podcast radšej prečítať?
Mojím dnešným hosťom je Vít Hanuš. Vít je investičným partnerom a spolumajiteľom Zero Gravity Capital, fondu rizikového kapitálu, ktorý na Slovensku podporuje inovácie v ich ranom štádiu. Celú svoju kariéru sa venuje investíciám, podnikaniu a business consulting. A je odborníkom na škálovanie biznisu, tvorbu biznis modelov, vyjednávanie s investormi a exit stratégie. Dnes sa s ním porozpráva o tom, kedy, prečo a ako môžu start-upy získať investora, ale taktiež o jeho podnikaní v oblasti investícií.
Vítek vitajte.
Děkuji za pozvání.
Ja ďakujem, že ste prišli. Chcem Vám povedať, že je to pre mňa mimoriadne, lebo toto je prvý český hlas v mojom podcaste.
Toho si cením, a toho si vážím, dám si záležet.
😊 Ďakujem pekne. Ja chcem povedať, ešte než začneme diskusiu, v každom jednom diely začnem takou zostra otázkou, lebo to potom tak dobre rozvinie tú debatu, takže musím ju položiť aj Vám. Tá prvá otázka na každého znie: prečo by si Vás vaši zákazníci mali vybrať?
Pokud našimi zákazníky budeme vnímat i start-upy, které od nás chtějí investice, tak já bych řekl, že určite to je nějaký transparentní přístup. Určitě to je to, že vždycky budou vědět pravdu, a na čem si stojí. A zároveň, pokud se nám to opravdu líbí, tak jsme ochotní pro tu společnost udělat obrovský kus práce, být velmi aktivní. A ne nepovažujeme za odpověď, takže to bych řekl, že jsou asi ty hlavní faktory.
To je pekné to posledné, to ešte skúsim využiť v tomto podcaste. 😊
Určitě.
Dnešnou témou podcastu je, že kedy a ako prijať investora do svojho biznisu, aby som to zopakovala. Ale poďme najprv porozprávať ten Váš príbeh. Takže ja mám prvú takú otázku, a skúsme to odpletať. Ako ste sa Vy dostali k tomu, že podnikáte? Vedeli ste vždy, že budete podnikať?
Určitě ne. Od dětských let jsem chtěl být vojenským pilotem.
Fakt?
K tomu jsem bohužel neměl fyzické proporce, takže tam to nebylo možné. V dorostu, v rámci studií jsem měl pocit, že bych chtěl jít do politiky a chtěl bych být ministrem průmyslu a obchodu, což samozřejmě není úplně jednoduchá cesta, ani to není ta preferovaná v mládí. Tak jsem se dostal k tomu, nejdřív zaměstnaní samozřejmě, a v rámci studií jsem se věnoval i start-upům. Tím, že jsem se věnoval novým technologiím, inovativním technologiím, v rámci svého doktorského studia, tak jsem tak založil nějak první start-up, který jsem si zkusil, a zjistil jsem, že mě to podnikání vlastně baví. Pak teda moje cesta vedla primárně přes to zaměstnaní, přes ten consulting. Když už jsem se rozhodl, že bych zase chtěl opustit, když to řeknu, ty korporátní vody, tak jsem se dostal zpátky k tomu podnikání, ale už na té druhé straně, na té investorské.
Jasné. Ako dopadol ten prvý start-up?
Tak, žádný unicorn to nebyl teda, bohužel. Ale na druhou stranu, byla to společnost, která dokázala uspokojit zákazníky výrobou produktů. Dopadlo to tak, že jsme se domluvili vlastně s konkurencí, odprodali jsme to konkurenci, takže byl tam exit. Ta firma do dneška existuje, což je pro mě takovou jako satisfakcí.
No to určite, to nie je vôbec zlý príbeh. To, že to nie je unicorn ešte neznamená, že to vlastne nebol pekný príbeh. Tak fajn. A teda nevedeli ste vždy, že chcete podnikať, takto ste sa k tomu dostali, možno by sme ešte mohli povedať, že prečo ste Vy, ako Čech, tu teraz na Slovensku.
Určitě. Tak vzhledem k tomu, že já považuju Československo za v podstatě jednu krajinu, ať už to bylo v tom consultingu, nebo v předešlé kariéře, potkal jsem spoustu kolegů ze Slovenska, a spousta z nich se vrhla do privátních investic. S tím, že mě se ta práce vždycky tak nějak trochu víc hledala sama, než já abych ji hledal. Tak jsem byl osloven jakož to člověk, který rozumí tomu industry, jestli bych neměl zájem přijít na Slovensko, a podívat se na spoluřízení vlastně investičního fondu. To pro mě bylo samozřejmě lukrativní. Slovo dalo slovo a dostal jsem se na Slovensko.
Rozumiem. Hovorili ste o tom, že ste vlastne mali svoj vlastný start-up, potom chvíľku korporát, a potom teda toto, čo robíte. Ešte ma zaujíma to, ako ste si vlastne vyberali tých – neviem, či ste si úplne vyberali tých partnerov do toho prvého start-upu, to asi áno, ale aj táto druhá fáza toho podnikania ma zaujíma.
Tak v té první fázi, bych řekl, že jsem si vybíral asi špatně.
(smiech)
A to ne z toho pohledu, že by to byli nějak zlí lidé, nebo tak, byli to jako velmi úspěšní lidé, a v podstatě já jsem spíš byl vybrán, než já abych si vybíral. Ale to podnikání mě naučilo, že úspěšný tým není o tom, že je plný jednotlivců a hvězd, ale že úspěšný tým je o tom, že to je hvězdný tým. To je asi jedna z takových věcí, kterou jsem se vlastně dozvěděl, že opravdu ty členové toho týmu musí být primárně komplementární, a primárně dohromady musí tvořit velmi dobře fungující kompaktní celek než to, že by to musel být nutně tým plný jednotlivců a hvězd. Takže začátky byly samozřejmě komplikované, ale velmi rychle to člověk pochopí a pak už se na to dívá tou správnou optikou, kde je to opravdu o spíš synergickém harmonickém nastavením toho týmu.
Skúsite povedať aj o tom druhom príbehu? Už ste na tej druhej strane brehu, idete investovať, ste co-partner. Toto vyzeralo ako, ten rozhodovací proces?
Jak se dostat do toho?
V zásade ma zaujíma, prečo ste možno aj áno povedali, viete, lebo to nie je celkom jedno s kým človek robí, to podnikanie.
To je pravda. Když si vezmu to, že opravdu tam byli velmi dobře nastavené synergicky ty vztahy v tom týmu, a bylo vidět, že máme stejný mindset, máme stejné cíle, že to dává smysl, zároveň že se i doplňujeme po těch našich hard skills stránkách, tak já jsem i sám věděl, že nejsem člověk do korporátu, chtěl jsem trošku uniknout dál. Vždycky mě přišlo, že vždycky se dá lépe měnit věci, když je člověk blíže kapitálu. Ať už to platí samozřejmě v tom korporátním světě, čím člověk je výše, tím samozřejmě má větší dosah, tím má větší vliv. To stejně tak platí i v tom světě podnikání, tzn. být nablízku tomu kapitálu znamená mít relativně velkou šanci něco ovlivňovat, něco měnit, a asi jsem člověk, který samozřejmě má tuto ambici, a tak mi to přišlo velmi atraktivní.
Rozumiem. Možno by sme ešte trošku mohli porozprávať o tom, čo vlastne je Zero Gravity Capital.
Určitě. Zero Gravity Capital je early stage, venture kapitálový fond, takže fond rizikového kapitálu, který primárně investuje do mladých inovativních společností, primárně se snažíme hledat vždycky nějakou technologickou inovaci, a kompetitivní výhodu oproti ostatním, tzn. měl by to být jednoduše replikovatelný byznys, kterým se snažíme aktivně pomáhat. Co se týče škálování expanze do zahraničí, ale zároveň i jako rozvoj jejich podnikání.
A nejaké rozdiely oproti iným venture kapitálovým fondom?
Proti ostatním venture kapitálovým fondům, my jsme součástí holdingové 0100 ventures. 0100 ventures je vlastně společnost, která zaštituje vícero byznysů, řekl bych, že tou naši primární nohou je asi v podstatě ten venture kapitálový fond, ale vedle toho máme jeden z největších venture kapitálových private equity konferencí po celé Evropě, spoustu start-upových eventů máme, máme coworkingová centra na Slovensku. Máme i vlastní start-up co se týče analytické platformy pro private equity a venture kapitálové fondy. Více méně skrz všechno tohle to, co budujeme, se snažíme poskytovat širší škálu služeb, širší škálu podpory těm naším portfoliovým společnostem, do kterých zainvestujeme a zaintegrovat je víc do toho našeho ekosystému.
Rozumiem. Aj preto som sa na to pýtala, lebo medzi poslucháčmi tohto podcastu sú aj ľudia, ktorí sú start-upisti alebo uvažujú o tom celom, a samozrejme aj iní ľudia, je to naozaj celá škála, ale teda jeden z dôvodov, prečo som súhlasila, že budete v tomto podcaste je práve to, že sa mi zdá, že tá pridaná hodnota tam je.
Děkuji.
Ešte sa k tomu vrátime, ak dovolíte, ale trošku by som teraz chcela otvoriť tú vlastne samotnú odbornú tému toho podcastu, takže pretože nás naozaj počúva kadekto, poďme normálne od piky, poďme od základov, a poďme si vysvetliť pár pojmov, lebo moja skúsenosť, pretože už mentorujem nejakú dobu, robím tento podcast, postretávala som kadekoho, aj start-upy, aj veľmi staré firmy, rôznej zrelosti, rôznych segmentov. Tí ľudia z toho venture kapitálového sveta, a vôbec fondového sveta, a potom start-upisti, oni už proste plácajú tie názvy, tie pojmy, kade-tade. Žijú v takej ilúzii, že všetci ostatní to vlastne tiež vedia. A potom prirodzená, minimálne teda slovenská vlastnosť je, viete, neprihlásite sa, že neviete, že neviete, čo to znamená. Takže poďme vysvetliť pojmy. Môžeme skúsiť?
Pojďme na to.
Začnime takto: čo je to pre-seed?
Tak pre-ceed je v podstatě taková ta nejranější fáze investice, kde velmi často se investuje do společnosti, která nemá ještě ani hotový produkt. V podstatě se jedná, ať už jde o investici do vize, nebo do inovace, do nápadu, který je zase na druhou stranu alespoň nějak zhmotněný, to znamená ve fázi plánování, ve fázi prvního započetí s prototypem, a podobně, a je to taková opravdu early stage inovace a investice, která se dá investovat.
Dobre, tak môžeme rovno aj tie ďalšie fázy. Potom nejaký seed, potom series A, aj ďalšie series.
Samozřejmě každá ta další series anebo jak je tady zmiňujeme, tak se odlišují, co se týče i regiónů. Samozřejmě každý región je trošku specifický, ať už to je velikostí toho investičního tiketu, nebo ta investice, která se poskytuje, tak i zároveň toho, v jaké fázi se ty start-upy nachází. Ale více méně ta seed-ová, je taková, která už má aspoň hotový nějaký první prototyp produktu. Už má nějaký letter of intent, nebo prvního klienta, tzn. už je tam něco vidět. U těch series A atd, to už jsou potom společnosti, které už opravdu mají nějakou komerční trakci, už se jim podařilo dosáhnout nějakých prvních výstupů, mají obrat, a už se dá více méně dívat na tu společnost jako na hotový produkt, kterému se dá tím kapitálem pomáhat apriori v tom růstu, a už ne tolik v tom establishmentu.
Tak už využijem čas, keď robíme pojmológiu. Ešte si vysvetlime MVP a potom si vysvetlime letter of intent. Dobre? 😊
Co se MVP týče, tak to je minimum viable product. Je to v podstatě první chvíle, kdy společnost vyvine kus produktu, nebo kódu, nebo softvéru, nebo hardvéru, nebo čehokoli, který už nachází u klienta nějaké první praktické využití. To znamená, že už se dá nějakým způsobem komercionalizovat. Byť to možná ještě není plný produkt. Můžeme si to představit jako prototyp vozu, který dokáže už jezdit, dokáže přinést nějakou přidanou hodnotu, byť to ještě nemá všechny airbagy, a nemá to ještě všechny sedačky.
Dobre. A ten letter of intent?
Letter of intent je samozřejmě zájem klienta, který projeví nějakou smluvní formou svůj zájem vlastně, o nákup, o budoucí nákup, anebo využití toho produktu. Je to taková první validace, která je formálně sepsaná do nějaké, dá se říct, kontraktuální podoby, byť eště se nejedná o kontrakt samotný.
Super, tak ešte si povedzme trošku rozdiely medzi venture kapitálovým fondom a nejakými inými fondami. Nechcem úplne všetky možnosti financovania, lebo tých je kopec, ale skúsme tomu porozumieť, čo je tá meritórna vec, ktorá je rozdielna.
Rozdíl je samozřejmě, že venture kapitálový fond je společnost, která primárně má generovat profit, má primárně generovat výnosy investorům. Jedná se o investiční vehicle. Oproti ostatním se liší v tom, že velmi často je primárně – jedná se o finančního investora, tzn. apriori jeho cílem opravdu je zainvestovat a v nějakém časovém horizontu zhodnotit ten podíl v té společnosti, a potom ho prodávat. Nejedná se často o žádného strategického investora, nebo člověka, který by měl nějaký vyšší plán, typu že by to chtěl držet donekonečna, nebo by to chtěl nějak integrovat do svého portfolia jiných produktů. Takže jedná se čistě o finančního investora. Oproti jiným samozřejmě, je to rizikový kapitál, tzn. jsou tam velká rizika, velká očekávaní, ale zároveň zajímavé výnosnosti, které se dají očekávat. Oproti nim samozřejmě, máme tady angel investori, to jsou ti, kteří investují primárně jenom do těch nápadů, a ještě do takého hodně early pre-seed, nebo pre-seed. Pak už jsou ty growth kapitál, nebo institucionální investoři, kteří velmi často investují raději později, anebo ve chvíli, kdy už je vlastně jistota toho, jak ten produkt se může cca vyvíjet, a ten prodej, a pomáhat, když to řeknu, s tím větším růstovým kapitálem.
Tak ešte by sme možno mohli povedať toľko, ku tým všetkým pojmom a definíciám, že kto vlastne zakladá tie venture kapitálové fondy a prečo to robí.
Venture kapitálové fondy zakládají často, nebo jsou to většinou správci kapitálu, to znamená, dá se říct, že je tam nějaká skupina partnerů, která se rozhodne založit ten fond s tím, že má přístup ke kapitálu, dokáže najít, ať už to jsou high-net-worth individuals institucionální investoři, penzijní fondy, evropský kapitál, který dokážou sehnat na to, že ho dokážou zainvestovat do těch jednotlivých portfoliových společností, a zhodnotit. Velmi často to bývají ať už vysloužilí veteráni byznysu, tzn. lidi, kteří už sami absolvovali několik exitů, start-upů, a měli své úspěchy, a mají pocit, že dokážou nejenom poskytnout ten kapitál, ale i ty znalosti v rámci toho investování poskytnout, a předávat ho vlastně mladším podnikatelům, a pomáhat jim v tom jejich růstu. Nebo to jsou zároveň finanční inženýři typu lidí, kteří rozumí tomu byznysu, rozumí, jak pomoct, zároveň ale v tom podnikání, a vyberou si to jako své povolání, protože vidí, že vlastně tím dokážou vysoce zhodnocovat kapitál.
Jasné. Tak poďme teda po definíciách toho všetkého, trošku si povedať, že ako vyzerá celý ten ekosystém, v ktorom fungujete. Možno by ste mohli trochu porozprávať, čo za start-upy sú pre vás zaujímavé. Skúsme o tých start-upoch v princípe. Koľko ich je, koľko je na svete start-upov? Je nejaký odhad?
Velmi dobrá otázka. Ono je to samozřejmě podle toho, do jaké databázi byste se podívala, tak by jste zjistila jiné číslo. Ale asi takovým benchmarkem pro nás pro všechny vždycky byl a bude ten americký trh, tak v rámci amerického trhu se bavíme o desítkách tisíc, to si pamatuji nějakých 70 000, opravdu jako z existujících viable start-upů. Ono je důležité říct, že každý rok jich určitě desítky tisíc vznikne a desítky tisíc zanikne. Pokud bychom se bavili o těch, které jsou vlastně nějakým způsobem performující, a jsou nějak etablované v tom, že přežívají delší dobu, tady se prostě můžeme bavit o desítkách tisíc, např. v tom řádu 70 000 pro Ameriku.
Vieme niečo také aj o Slovensku a Čechách?
Samozřejmě ty čísla není úplně jednoduché zjistit, protože je to i o definici start-up. Pro nás je to samozřejmě mladá inovativní technologická společnost, ale spíš z obchodního rejstříku zjišťujeme, kolik bylo založeno nových společností, kolik je mladých, a kolik jich zaniklo. Ale více méně z nějakých statistik se bavíme v České republice zhruba o dva a půl tisících start-upech. V ten daný moment samozřejmě s tím, že zase stovky vzniknou, stovky zaniknou. A na Slovensku se můžeme bavit o určitě o více než tisíc start-upech, které tady jsou, a nějakým způsobem fungují, performují, nebo aspoň přežívají.
Pýtam sa na to aj preto, aby sme mali predstavu o tom trhu, kam vlastne človek vstúpi, keď má nejaký nápad, proste chce založiť start-up, alebo teda má aj partičku okolo seba, že vlastne do akého sveta vstupuje. Tak možno ešte to by ma zaujímalo, že ste hovorili, že na Slovensku stovky vzniknú, zaniknú, potom nejako primerane tým ostatným trhom, ktoré sme popisovali. Koľko je ten odpad, alebo ten, ja neviem ani, ako to nazvať, nechcem to pejoratívne, ale turn over toho celého, že in – out?
Obrovský samozřejmě. Ono je zajímavé, že statisticky tady není extrémně méně per capita start-upů, než co bychom se podívali třeba na západní Evropu. Může za to především doba posledních pár let, kde opravdu ty start-upy vznikaly masivně, a je to dneska i trend mladých lidí, zkusit si podnikání, a je to určitě správně. Na druhou stranu, zajímavý pohled je z pohledu kapitálu, že vlastně oproti DACH regionu např. je zde 10× méně kapitálu, oproti UK nebo Americe, je zde 20× méně kapitálu per capita. A teď k tomu dodám zajímavou informaci, my stále vidíme těch start-upů málo, málo z pohledu toho, co se týče kvality, který bychom dokázali zainvestovat. Takže počet je tady bych řekl dostatečný, ale ta kvalita je v podstatě něco, na čem se musí ještě významně pracovat, abychom se dostali do stavu, kdy nejenom že tady je zajímavý počet typů, že jich stovky vzniknou, stovky zaniknou. Určitě se dá říct 400 nových start-upů ročně, a to se bavíme o centrální Evropě, ne jenom o Slovensku. A možná i více. Ale bavíme se o jednotkách, které je možné zainvestovat.
Rozumiem. Tak možno by sme sa mali teda dostať k tomu, že kedy je ten start-up kvalitný, a kedy je pripravený vlastne na tú investíciu. A môžeme trošku aspoň edukovať takto aj cez tento podcast, že čo vlastne tí start-upisti majú urobiť. Takže ja ešte skúsim opačnú otázku len preto, aby sme si úplne objasnil, koľko start-upov uspeje? O tom je nejaká svetová štatistika?
Tak světová statistika, zase asi bychom našli vícero zdrojů, ale pojďme se bavit o našem regionu, to si myslím, že je zajímavější. Tak když bychom si vzali, že v Čechách může být v daný moment dva a půl tisíce třeba těch start-upů, tři tisíce start-upů, nebo něco podobného, tak Česká republika má 2 unicorn-y. Aktuálně. Bavíme se o Productboard-u a o Rohlíku. Což znamená, že se tady bavíme zhruba o 0,7 ‰ toho, kdo opravdu to dotáhne na globální úroveň, a něco, co je jako velké. Vedle toho je otázka, jak definujeme úspěch.
Jasné.
Samozřejmě tím úspěchem bychom mohli definovat i slušně performující byznys. A tady se nebudeme bavit o jednom promile, ale budeme se bavit o nízkých procentech, tzn. budeme se bavit o velmi nízkých jednotkách procent.
Je toto nejako odlišné oproti tomu, čo je teda vo svete? Alebo toto je štatistika, ktorá je tiež akoby podobná. Hovorili ste, že per capita je to tiež podobné. Toto je nejako horšie v našom regióne alebo je to podobné?
Na úrovni těch unicorn-ů, vzhledem k tomu, nebo těch jako opravdu globálních společností, vzhledem k tomu, že ten náš trh se vyvíjí a je pozdější, tak v podstatě ty unicorn-y tady v regionu vznikli první loni, předloni. Takže kdy bychom se bavili 2 roky dozadu, tak bychom řekli, že jsme na tom výrazně špatně. Dneska můžeme říct, že jsme na tom lépe, ale statisticky jsme na tom samozřejmě hůř, a je to díky tomu, že ten náš trh v tomhle tom výrazně mladší, a výrazně se posouváme. Ještě to není ta generace těch ex-fouder, kteří už zakládají své třetí, čtvrté podnikání, a už vědí, jak na to, a dělat to správně. To je něco, kde tady ještě ta generace musí dorůst, a nebude to běh na jeden-dva roky, ale spíš na dekádu 2, abychom se úplně v těch statistikách srovnali. Je samozřejmě pozitivní vidět, že tady ty úspěšné společnosti rostou a začínají vznikat.
Ja verím, že tento podcast bude zaujímavý práve pre tých start-upistov, ktorí teda hľadajú kapitál, a možno pre tých, čo uvažujú, že čosi také založia. Povedali sme v celku také podľa mňa vystrašujúce čísla, že ako úspech, ale teraz som prvýkrát počula čosi pozitívne, že teda je tu priestor, že je to potenciál, pretože sme posunutí vlastne z hľadiska toho, kde je svet verzus kde sú naše trhy. Tak možno sa trošku viac ešte o tom rozprávajme, že ako to vlastne spraviť, keď mám nápad, skúsme tak úplne že polopate. Predstavme si, že mám iba nápad, mám možno kamaráta, ktorý chce proste čosi urobiť. Povedzme, že je to nejaký softvérový nápad. Predstavte si, že Vy by ste boli v tej situácii. Čo by ste robili, teraz v tejto sekunde?
Já bych asi měl tu výhodu toho, že se pohybuju v tom prostředí a asi už, když tak řeknu s mým životopisem bych dokázal sehnat ty peníze, takže já bych asi tu cestu měl trochu jednodušší. Já si myslím, že primárně co by každý ten podnikatel měl udělat, je promyslet ten byznys, když je to jenom idea, tak jedna z věcí, kterou my vnímáme jako trošku podceněnou, je vnímat ten byznys holisticky. Velmi často se dostáváme k tomu, že ve 20-25 letech každý start-upista má trochu pocit, že už může začít podnikat. Ono to podnikání samozřejmě sebou nese i znalost těch ostatních oblastí, nejen toho produktu. Je to o tom rozumět prodeji, je to o tom rozumět, jak nastavit pricing model, je to o tom, jak rozumět, jak nastavit smluvní vztahy s klienty, jak nastavit GDPR, jak si dobře svůj intellectual property, jakým způsobem zacházet se zaměstnanci. Aby ten start-up vlastně měl šanci na přežití, tak by žádná z těch domén, byť je to ve fázi idey, neměla být nedořešená. To znamená, byť ten člověk ještě není ve fázi, kde má zaměstnance apod., ale měl by vědět, že se to řešit musí, že až to řešit, bude na to potřebovat někoho na účetnictví, na práce a mzdy, a že potřebuje někoho, kdo mu bude schopen zajistit tuhle tu službu. Neměla by žádná z těch věcí být podhodnocená, nebo poddimenzovaná. Velmi často vnímáme, že spousta z těch start-upistů jsou mladí talentovaní lidé, kteří mají tu vizi toho produktu, ale už nemají vůbec povědomí o všech těch ostatních segmentech toho byznysu. To je jedna z věcí, na kterou bychom se určitě měli zaměřit.
Takže by ste navrhli nejaký inkubátor tým ľuďom?
Inkubátor je určitě jedna věc, ale druhá je i učit se od těch předchozích. Já se domnívám že nikomu, ať už je to student nemůže ublížit mít v rámci svých studií stáž, podívat se na to, jak funguje např. společnost jako Eset, která v podstatě vznikla, ve své době historicky bychom mohli říkat start-up, a dosáhla na globální úroveň. Podívat se do společnosti jako je Sigic. Jsou to vlastně lokální firmy, které něco vybudovali, a dát si tam aspoň nějaké kolečko, aby člověk vlastně pochopil, co vůbec je potřeba řešit v takové organizaci. Ještě to není korporace, takže není to, když tak řeknu, stoprocentně proces víc než zákon, ale člověk tam může vidět i ty důležité náležitosti. Ne nadarmo taky statisticky vychází, že úspěšný podnikatel, který to dotáhne do té series A, je dneska člověk v Evropě, kterému je mezi 35 a 37 lety. Je pár Marků Zuckerbergů, kteří dokázali opravdu opustit školu a dotáhnout to až na výsluní Silicon Valley a Wall Street. Určitě si myslím, že není třeba vždycky spěchat, ale je potřeba se velmi dobře zaměstnat.
Medzi tými start-upmi alebo ľuďmi, ktorí majú nápad, možno majú aj kúsok už čosi urobené atď., máme ale aj ľudí, ktorí teda minimálne v mojom okruhu, čo som stretla, ktorí sú teda niekde zamestnaní, dokonca v rámci tej oblasti, rozumejú tomu, že tam je niečo na disrupciu, alebo minimálne na vylepšenie. A teda sú zamestnaní, sú závislí, nejakým spôsob potrebujú ten príjem, možno majú malé dieťa a pod. Povedzme že majú parťáka, obvykle to nie sú jednotlivci, ale povedzme aspoň dvojica. Im by ste čo navrhli?
Určitě to vzdávat, to je první věc, kterou bych navrhl. A druhotně, já kdybych mohl mluvit za nás jako za investora, tak my samozřejmě chápeme ty potřeby těch lidí. Nikdo asi neočekává, že potká hned zkušené lidi, kteří nedělají nic jiného, než se věnují tomu start-upu. Pro nás jako pro investora samozřejmě je vždycky důležitý ten výhled, tzn. když už potkáme člověka, který opravdu je zkušený, má ani ne tak ten nápad, spíš už má nějaký prototyp, který nějak na kolene při té rodině po večerech dal dohromady, a je vidět, že se do toho chce pustit, pak samozřejmě není problém poskytnout ten kapitál, a zároveň očekávat, že v rámci toho kapitál si člověk z toho nahradí ten výpadek svého příjmu, tzn. bude placený z té investice a začne se tomu projektu věnovat naplno. Určitě bych ti lidi nechtěl odradit, naopak bych je chtěl podpořit v tom, aby si to promysleli do fáze, kdy jsou tomu ochotní začít věnovat naplno, a nebát se říct o kapitál na to, aby tím samozřejmě dokázali pokrýt i svoje životní potřeby. To je naprosto legitimní, a určitě věřím tomu, že každý investor to ocení.
Možno to vyzerá jednoducho, sú akoby základné tie otázky, ale sú konkrétni ľudia, ktorých mám teraz na mysli, a nie jeden, jedna dvojica, ktorí naozaj nevedia, kam sa majú ozvať. Rozumejú tomu, že zrejme sa dostali do fázy, kde by sa asi mohli uchádzať o investíciu, ale vôbec nemajú prehľad, vôbec. Začnú čítať. Musím Vám povedať, že ten internet je plný strašného balastu. Je veľmi zložité pre tých ľudí, keďže sa v tom start-upom a investičnom svete nehýbu, koho vôbec majú osloviť, a ako to oslovenie má vyzerať. Pritom nechcú prísť, viete, o tú jednu šancu, že máte tú jednu diskusiu, a práve sa môže stať, že prvý oslovený fond je ten, ktorý by ste nakoniec chceli, ale ste takí nepripravení celí, lebo ste to v živote nezažili. Čo by ste odporučili týmto ľuďom?
Tak pro mě to zní hrozně pozitivně už jenom z toho, jak jste říkala, že ti lidé jdou a začnou číst. Si pamatuji sám z vlastních studií, když mně vždy říkali ve škole, že kniha je váš nejlepší kamarád. Asi k tomu mohu dodat to, že to, že ten člověk se o to aktivně zajímá, je jako první apriori šance na úspěch. Je to o tom najím si tu dobrou literaturu. Nevím, jestli bych teď chtěl úplně dělat reklamu knihám.
V pohode, toto je otvorený priestor, môžete menovať cudzie firmy, cudzie knihy, všetko je v pohode.
Já sem velký knihomol, takže pro mě kniha je jedna z nejlepších relaxací a zábavy. Ale určitě bych doporučil knihy, jak jsou The hard thing about hard things, nebo od Peter Thiel – Zero to one. To jsou takové základní příručky toho, kde dokážou člověku vlastně říct, aby si vůbec zvalidovali, jestli ten jeho byznys má šanci na úspěch, jak vůbec světový podnikatelé při svých začátcích svých start-upů vlastně přemýšleli o tom podnikání, a dokázali něco vybudovat. Pro mě samotného, v době, kdy jsem vlastně podnikal, tak tá literatura byla to hlavní, co mně naučilo přemýšlet extrémně kriticky. Já si myslím, že u toho podnikání – nikdy by to neměl být ten investor, který přemýšlí víc kriticky, než přemýšlí ten podnikatel. Naopak, vždycky jsem se snažil připravit, a snažím se připravit i naše start-upisty, kteří často chodí pro investice, po nás, za dalšími fondy, a chtějí follow on. Vždycky tak, aby oni byli ti nejkritičtější, a byli připravení i na tu nejbolestivější otázku, která může přijít, a nejrýpavější otázku, aby vlastně byli schopni to ustát. A tady si myslím, že obecně u těch mladších podnikatelů je vidět, že je tam velké nadšení, velký drive, ten tam musí být vždycky. Ale zároveň extrémně malá úroveň kritického myšlení. Takže číst tu literaturu, a to by se dalo doporučit, jako i spousta dalších: High output management apod., tak to prerekvizita, ale potom samozřejmě extrémně kriticky přemýšlet, jestli opravdu ten můj byznys je to, co je tou inovací, a tou změnou, a to co dokáže vlastně přinést, a vrátit tu hodnotu toho času, který do toho investuje.
Dobre. Tak ešte sa budem pýtať na takých, ktorí sú už vo fáze, že predsa len majú nejaké MBP, alebo aspoň prototyp vo Figme, alebo takéto niečo.
Jasně.
Povedzme, že teda fakt majú relatívne dobre premyslený biznis model, možno nemajú dorátaný, ja neviem, trojročný plán a pod. Ale teda biznis model je dobre premyslený, je tam nejaká cenová politika, aspoň niektoré tie časti, o ktorých ste hovorili, sú teda hodne premyslené, majú prvú validáciu, to znamená niekoľko klientov, ktorí povedali áno, kúpime si to vtedy, keď… Oni sú v takej inej situácii, títo ľudia, a fakt mám teraz úplne konkrétnych na mysli, ale nestalo sa to prvýkrát, že takýto ma oslovili. Oni často premýšľajú, ako to spraviť, aby vlastne s nimi tí investori nevybabrali. Treba tomu rozumieť, že to je emócia, ktorá je dôležitá, pretože oni vlastne netušia, či ich nejaký konkrétny fond alebo konkrétna druhá strana nepripraví o príliš veľa, alebo naopak, príliš málo. Či sami nie sú príliš konzervatívni, alebo naopak, či predsa len nestojí za to radšej prísť o podiel, ale proste to úplne inam dostať, takú tú tzv. hokejku (to môžeme tiež vysvetliť, čo to znamená v tomto svete). Čo by ste odporučili takýmto ľudom?
Tak v první řade bych doporučil nebát se. Zazněla tady spousta velmi zajímavých otázek. Protože se velmi často setkáváme se start-upisty, kteří mají pocit, že když jim investor nepodepíše NDA, nějaký confidentiality agreement, tak v podstatě už jenom tím, že nasdílejí svůj start-up, který už možná je ve fázi MVP, už to dokonce i něco generuje, že jim někdo sebere ten nápad, nebo jim ho ukradne. Asi bych v první fázi chtěl jako rozptýlit tyhle ty obavy v tom, že investor nemá zájem brát malopodnikatelům jejich malopodnikání. Většinou na to nemá ani kapacitu, ani chuť, a více méně hledá opravdu ten talent, který mu dokáže zhodnotit ten kapitál. Tam je spousta obav, které by řekl, že jsou liché, ale aby se ten člověk nespálil, tak samozřejmě to je jako velmi validní otázka. A tam bych doporučil tu kredibilitu. Ono samozřejmě na tom trhu, to je o tom pobavit se trošku s těmi komunitami, jsou tady ať už akcelerátory, jsou tady i různé meet-upy, jsou tady konference. Když už ten člověk si dokáže o víkendu najít čas, tak opravdu si najít, jestli se někde nachází nějaká konference tady v regionu. Oni jsou každou chvilku nějaká. Opravdu se tam jít podívat a pobavit se s těmi ostatními podnikateli, zeptat se někoho. Ono na konci dne těch kredibilních fondů není mnoho, a opravdu ten kredibilní investor se apriori nebude snažit toho start-upistu ani okrást, ani se nebude snažit mu nějak ublížit, to by stál proti sobě. My sami, kdybychom přišli do start-upu, a vzali jsme si v něm 40 % podíl, s velkou pravděpodobností už po nás nikdo nebude chtít investovat. V té vlastnické struktuře už tam budeme svítit jako, dá se říct, skoro majoritní podílník, tzn. my bychom zabili potenciál toho růstu, a byli bychom sami proti sobě. Každý fond, který takhle přemýšlí, každý kredibilní fond, který my tady známe, tak takhle přemýšlí, tzn. samozřejmě je vždycky dobré mít tam nějaký malý upside, malý benefit, každého to potěší, ať už na straně toho zakladatele, tak nás jako fondu. Ale asi bychom nikdy nešli mimo nějaké hranice toho, co nám připadá zdravé pro to podnikání. Ten člověk by si měl zjistit, který fond takhle přemýšlí, a který takhle nepřemýšlí. A u těch, kteří takto nepřemýšlí, si ten kapitál ani neptat.
Jasné. Mám pár otázok, ktoré sú z rôzneho uhla, ale všetky sa týkajú toho, aby sa teda lepšie vedeli tí ľudia, ktorí prípadne hľadajú kapitál, rozhodovať. Mali by tí ľudia, povedzme teda že vyslovene hovoríme o start-upe, ktorý má nejaké MVP, už teda takto presne hľadá kredibilný fond. Mali by tí ľudia uvažovať už vtedy o konci? Koncom myslím to, že chcem urobiť exit alebo chcem si tú firmu navždy ponechať do konca svojho života. Takto myslím ten koniec. Mali by už vtedy uvažovať o tých dlhodobých veciach? Alebo je to skôr v neprospech veci?
Ano i ne. Já si myslím, že by měli přemýšlet, ale ne konkrétně o tom, jak bude vypadat ten exit. Přemýšlet o tom, jak bude vypadat exit, velmi často u těch early stage společností je věštění z křišťálové koule. Oč čem by ale měli přemýšlet, ne o tom, jako bude vypadat ten exit, ale jak vypadá potenciál té společnosti. A to si myslím, že je něco, o čem velmi často nepřemýšlejí. Oni samozřejmě vidí nějakou lokální díru na trhu, kterou mohou nějak svým způsobem obsloužit svým produktem, ale velmi často už nevidí, co má být ten další krok. Když bych to měl připodobnit k softvérovému byznysu, můžeme se podívat na nějakou aplikaci, feature, nebo program, který v něčem inkrementálně pomáhá, ale my sami už často jako investoři vidíme, že tohle to je byznys case, který bude fungovat 3-4 roky. A otázka zní, co po tom. Je teda vaše ambice opravdu jít a pivotovat to dál, rozšiřovat ten produkt, jít do jiné vertikály produktové, nebo to teda prodat? Přemýšlet, jaký je ten potenciál. Je to jenom teda na lokálním trhu, ten potenciál, nebo s tím chcete jít do zahraničí, co je vlastně ten další krok, který jako podnikatel chci dělat? Je to to, že chci s tímto konkrétním produktem expandovat v zahraničí, nebo raději si najít specifické trhy, na kterých chci působit a tam rozšiřovat třeba tu moji produktovou škálu. A toto jsou věci, o kterých velmi často ti podnikatelé nepřemýšlí, a přemýšlí jenom o tom aktuálním nápadu. My samozřejmě, abychom chránili hodnotu té investice, potřebujeme přemýšlet už o 2-3 kroky dál. A ne úplně rádi to za ty naše společnosti vymýšlíme, nebo spíš, když už bychom to za ně museli vymýšlet, tak raději od té investice ustoupíme. Takže není to čistě o tom exitu, a přemýšlet o tom, jak se budu válet na Bahamách pod slunečníkem, ale přemýšlet o tom, jaký je vlastně potenciál toho produktu, jaký je potenciál toho trhu, co s tím chci dělat do budoucna. A jestli na konci dne se objeví dobrá nabídka za 5 let na odkup, nebo super akviziční nabídka na nějaký další růst, to si myslím, že ukáže už ta samotná trakce toho komerčního produktu.
Tiež z iného uhla, ale pokračujme v tejto línii. Ako sa v takom kontexte rozhodovať, čo je to vlastne za podiel, ktorý som ochotný za tie investície vymeniť? Jedna vec je, čo je ten človek ochotný, alebo tá dvojica, alebo tím, a druhá vec je samozrejme čo je taký štandard. Skúsime toto trošku?
Asi bychom se tady mohli bavit o valuačních metodách, kde v tom early stage je to vždycky trošku komplikované. Na druhou stranu jsou tady metody, ať už to je replicable, comparable, Berkus model, benchmark, multiple. Asi bychom našli spoustu metod, jak by se to dalo technicky valuovat, jak se to samozřejmě taky dělá. Ale je tam asi takový nějaký benchmark toho, že pokud se – vždycky je to samozřejmě závislé na stage té společnosti, v jaké fázi se nachází. Na pokročilosti, zároveň kolik toho kapitálu potřebuje. Když je to společnost, která je hodně early, a potřebuje velký kapitál, tak ten investor si nemůže říct extrémně malý podíl v té společnosti, protože by to nevykompenzovalo tu návratnost. Vedle toho zároveň, nemůže to být ani ten druhý extrém, kde ta společnost je hodně early stage, má obrovskou valuaci, a má extrémně malý podíl pro investora, protože nejhorší, co se může v budoucnu stát, je down round, že opravdu hodnota společnosti v čase klesá, protože většinou jsou skeptičtí ostatní investoři, že nikdo do toho nechce investovat, velmi často to končí bankrotem. Takže já bych řekl, že v tom early stage v závislosti na potřebě, na velikosti kapitálu, by investor většinou nebral přes 25-30 % ve společnosti podílu. Ale zase zároveň, pokud ten investor opravdu to myslí vážně, a chce to dělat aktivně, a chce tomu věnovat zdroje, kapacity, čas, chce vypomoct s vícero věcmi, a investuje v dlouhodobém horizontu, s velkou pravděpodobností by si nevzal pod 10 %, to si myslím, že by připadalo relativně málo. To by musely být víc pasivní investice, nebo už opravdu pokročilá společnost s menším kapitálovým vstupem.
Raz som sa rozprávala s jedným človekom, z takéhoto investičného sveta, a ten mi povedal, že existuje určitá vec, že teda, keď sa vie, že bude niekoľko kôl toho raising kapitálu, tak tá úvaha je taká, že aj po tom poslednom kole by ten founder nemal mať menej ako majoritu, a keď už nie je to objektívna majorita, tak aspoň zabezpečená prostredníctvom zmlúv zakladateľských, a povedzme shareholder zmlúv. Toto je krupovítka toho človeka alebo pravda?
No, asi bych ji nedefinoval přesně takto, ale musím potvrdit, že čím dál tím víc častěji, tím, že se potkáváme se zahraničními zakladateli, nebo slovenskými zakladateli, kteří žili dlouhou dobu v zahraničí, už tam nějaký byznys dělali, a vrátili se sem zpátky na Slovensko, protože je pozitivní dělat ten byznys tady, nebo odsud, tak se potkáváme s tím, že oni velmi dobře přemýšlejí o tom, kolik vlastně toho podílu si mohou dovolit dát dneska, kolik ho budou potřebovat dát za 2 roky, a kolik za 4 roky, aby v podstatě oni neztratili tu kontrolu, ale zároveň bylo to lukrativní pro každého dalšího budoucího investora, a zároveň bylo to lukrativní pro ně, aby jednoho dne, když si řeknou, že ten investiční horizont, nebo celá životní perioda toho jejich projektu je 8-10 let, aby v podstatě odcházeli s něčím, s čím budou spokojeni. Pod to bych se určitě podepsal, a musím říct, že ti zkušenější takhle už přemýšlejí, a mají opravdu na to relativně kvalitně zpracovanou analýzu, kde my většinou nemáme nic proti, ale jakože by to nutně musela být majorita, samozřejmě mít tam incentivu toho, že dále řídí a ovládají tu společnost je něco jiného. Ale neřekl bych, že to nutně musí být formou majoritního podílu. Může to být klidně minorita, s blokační minoritou.
Dobre, tak trošku sa poďme rozprávať o tom, že čo je to škálovanie biznisu, lebo viem, že s týmto pomáhate tým start-upom, aby oni zasa rozumeli, že čo je to tá služba, ktorá je pridaná hodnota, oproti tomu, keď je to naozaj len bohapustá investícia.
Rozumím. Tak bohapusté investice se snažíme ani nedělat. 😊 Ale co se týče toho škálování – škálování je právě v té fázi, kdy už ta společnost má ten produkt hotový, už má vlastně, dá se říct, nastavený ten obchodní model, tak v tu chvíli přichází fáze, kdy ten kapitál pomáhá primárně k tomu, aby ta firma mohla růst. Ne jenom, co se týče produktů, technologie, a HR, ale co se týče primárně expanze na nové trhy, oslovování nových klientů, vstupování do nových vertikál. To je vlastně to škálování. Takže ta pomoc s tím škálováním fakticky znamená pomoc s těmi obchodními aktivitami, kde to začíná těmi nejzákladnějšími, což je nějaké otevíraní dveří u potenciálních klientů, nebo pomáhání s re-seller-skými modely a kanálovým prodejem, a nastavováním vlastně nějaké expandovatelné, levně expandovatelné obchodní strategie, aby ta společnost dokázala růst. Co se týče, na daném trhu z pohledu tržního podílu, tak i zároveň zahraniční expanze.
Vy radíte hlavne radami alebo naozaj tam môže ísť aj nejaký manažment? To znamená, že aj nejaký aktívny výkon alebo naozaj od investora vášho typu sa dá čakať len teda takéto podhubie a rady?
My by jsme asi uměli i aktivně řídit ty společnosti, ale opravdu se tomu snažíme vyhýbat. My hledáme společnosti, kde ten management je dostatečně silní na to, že dokáže pomocí našich rad uřídit ten růst. To neznamená, že ten management je vždy kompletní, a že vždy ten management funguje tak jak má. Už jsme byli i v situacích, kdy my jsme nedosazovali žádné manažery, ale pomáhali jsme se strategickým hiring-em, tzn. ať už to je skrz náš network, nebo skrz naše kontakty a coworking-ova centra, taky skrz naše byznys partnery jsme opravdu hledali obchodního ředitele pro Holandsko a pro DACH region. Takže v podstatě jsme pomáhali té společnosti najít někoho, kdo by komplementárně doplnil ten management tým, byť je to teda samozřejmě jejich vlastní zaměstnanec, oni si ho sami řídí, ale my jsme třeba vnímali, že taký člověk je potřeba v těch strukturách pro to, aby té společnosti pomohl dál v tom růstu. Ale snažíme se, nebo nedosazujeme management do společnosti. Vyloženě snažíme se pomoct, když je to potřeba, ale aktivně bychom nechtěli řídit společnost.
Ešte by ma pri tom škálovaní zaujímala taká vec: čo limituje tie lokálne firmy? A nemyslím možno len slovenské, naozaj ak viete trošku aj tú svetovú akoby skúsenosť teraz preniesť, alebo hoci už len českú. Čo limituje lokálne firmy pred tou medzinárodnou expanziou?
Prodej. Já bych řekl, že valným největším problémem těch společností aktuálně je prodej. A to vidíme, to je patern u valné většiny. Bohužel jsme se dostali do fáze, a teď budu mluvit obecně o těch early stage start-upech, kde valná většina si myslí, že online marketing je spasí, tzn. prostě standardně napsat do prezentace, že budeme prodávat přes social media, Ads, a ono nám to bude fungovat. Já říkám, no tak to jsem zvědavý. Stejně tak vidět, že tam je nějaký jednoduchý základní neškálovatelný byznys model, jako je door to door sales. Samozřejmě, pokud prodáváte jaderní elektrárny, nemůžete prodávat door to door, protože prodáte 1-2 ročně, a samozřejmě to je ten cíl, a takhle se to dělá. Ale pokud se snažíte opravdu jako mít produkt, který chcete prodat deseti milionů lidí ročně, no tak nemůžete prostě chodit door to door a klepat na dveře.
(smiech)
Takže ten škálovatelný byznys model, který je založen na buď to špatným assumption, nebo naprosto nějak zjednodušený představě, nekritickým myšlením o tom, jak to dělat, je největším problémem. V dnešní době je tady spousta zajímavých projektů, které mají zajímavou technologii, zajímavý produkt, ale neumí to prodat. Já bych dokonce řekl, že pokud dnes člověk umí najít tu díru na trhu, že je tam opravdu poptávka, a umí prodat, tak mu tu technologii vyřeší. Když je tam ta poptávka, tak ta technologie se vždy dá dát dohromady. Bohužel, spousta z těch podnikatelů přemýšlí obráceně, že nejdřív vymyslí ten produkt, a potom ověřují, jestli vlastně na to je prostor na tom trhu, nebo ne. Když už člověk opravdu najde něco, kde ten prostor je, tak já věřím, že ta technologie se vždy dá připravit.
Ja Vám to musím potvrdiť, že toto neplatí len pre start-upy. Ja myslím, že tento náš región má hlboký problém s obchodníkmi. S ich schopnosťou pochopiť, že to je v podstate veľmi ťažká, ale veľmi úžasná profesia, ale rehoľa, a že proste musím mať návyky a musím mať určité samozrejme predpoklady, musím sa veľa učiť. Zvyknem hovorievať, v podstate skoro všetkým kandidátom na pohovoroch, že najťažšie je predať. Hovorím to aj do firmy. Čiže viete, to nie sú len start-upy, to je podľa mňa, neviem samozrejme, či to je takto zlé aj inde vo svete, ale bavila som sa nedávno s dámou, ktorá vlastní firmu, ktorá outsource-uje obchodníkov. Myslím si, že už takéto ďalšie budú vznikať prvé preto, lebo to je fakt že pain na trhu, tí obchodníci, a ona mi povedala, že proste jeden a pol roka je aktuálne ta obrátka obchodníka na trhu. Takže to nie sú len foundri, to je proste hlboký pain. A väčšina firiem neustále hľadá obchodníkov, viete. Takže sa to stane aj v zrelej firme ako je naša.
Nemůžu říct, že by mě to těšilo ta informace. Mi to potvrzuje, samozřejmě to, co jsme si mysleli. Ale my si myslíme, že to je zároveň i o velký schopnosti inovovat ten produkt, ale o malý schopnosti inovovat ten prodej. My vnímáme ten prodej s vícero aspektů, a tyhle ty dva kanály, který jsem zmínil, jsou asi ty nejzákladnější. Bohužel je to nedostatkem edukace, kde Američan se umí úplně jinak prodat. Když my vidíme západní start-upy a start-upisty, kteří nám nabízejí svůj pitch deck, tak oni umí prodat sami sebe. Oni umí prodat všechno, byť za tím často nebývá ten fundament, kde mi, když už tam něco máme, tak to ale neumíme prodat. Což je ten problém. A začíná to pro mě tou edukací, opravdu studovat, jaké jsou byznys modely, co se vůbec nachází. Teď zrovna jsem na jednom start-upu posílal takový deck asi 100 byznys modelů světových firem, až jsem si říkal, že mě překvapuje, že vůbec já tohle to musím hledat, když bylo tak jednoduchý to najít pro tu společnost. Je to prostě o tom samostudiu, o tom vzdělávání se v těch ostatních oblastech, než které jsou core byznysem té společnosti. A to si myslím, že je trochu nedostatečné.
Chápem to. Ešte som našla ďalší pojem, čo vysvetlime, napriek tomu, že ja Vám rozumiem. Vysvetlime, čo je pitch deck.
Pitch deck je prezentace, která vlastně v tom našem investičním pojetí je takový teezer. Jedná se o zjednodušenou prezentaci, kde v rámci jednotek až desítek slidů se vysvětlí vlastně ne jenom produkt, ale i jak vypadá obchodní model, jak vypadá go to market strategie, jak vypadá tým, jak vypadají základní finance, tzn. každá ta jedna oblast tam má vlastně ten jeden screen, a v rámci toho se snaží ta společnost investorovi v jednoduché formě, kterou si dokáže během 15-20-30 minut nastudovat, pochopit, co je ten jejich obchodní model end-to-end, a struktura té společnosti end-to-end, aby mohli vlastně zvážit, jestli chtějí na základě toho teezru pokračovat dál v těch investičních diskusích, nebo jestli to pro ně není relevantní.
Ja myslím, že ste museli veľa takých pitch deck-ov vidieť za svoj život.
Jo. 😊
Ja som ich videla tiež pár. 😊 Je to vtipné sledovať, že niektorí naozaj cez to kritické myslenie, a potom schopnosť abstrakcie, to je tiež veľmi dôležité, keď to tvoria, sú schopní naozaj spísať taký pitch deck, ktorý je proste párstranový, a fakt to ide do kosti. A potom je spústa ľudí, ktorým tam chýba bazálna prezentačná schopnosť, že ešte aj táto vrstva je zlá. Ja hovorím, že UX toho riešenia, toho, čo popisujú, je proste špatný. (smiech)
(smiech)
Je to vtipné u tých chalanov, no nie vždy, obvykle sú to chalani, títo softvéroví ľudia, tak je to zaujímavé potom rozvracať tie predstavy.
Je to zvláštní, protože zase dneska v době digitálních médií se dá zjistit cokoli, ať už to jsou stránky jako Dealroom, vlastně dnes ukážu od pitch deck-u – jak kdysi dávno Spotify si říkal o peníze. Eště mě občas překvapuje, že ti lidé si nenajdou, jak ti nejlepší na tom trhu vlastně získali kapitál. Nepřemýšlí, proč to nereplikovat. Ale je to o tom, že opravdu ti lidé se až moc zaměřují na tom, co vnímají jako ten core produkt, a moc málo na to, co kolem toho je potřeba, aby ten byznys fungoval.
Ja mám trošku kritický náhľad na týchto ľudí, lebo sú teda o dekádu mladší odo mňa, a to nie je problém, možno často aj dve, žiaľ už. 😊 Ale myslím si, že ešte naša generácia bola naučená toto takto robiť. Sadnúť a poctivo proste makať, a naozaj bohužiaľ, nechcem to generalizovať, ale proste moja skúsenosť s tými lokálnymi je, že mnohí akoby majú, ja to volám že attention span, majú 2 sekundy.
(smiech)
Proste je problém, aby sedeli a pozerali, a proste vnímali. A potom naopak, keď stretnete tých mimoriadnych, tak oni sú skutočne že mimoriadni. O tých ja potom zvyknem hovoriť, že toto sú ľudia, čo nás nahradia.
Já souhlasím.
Takže nie je tu veľmi sklon učiť sa, a vlastne neustále na sebe pracovať. To je žiaľ vec, ktorú pozorujem, že tak sa vytráca z toho trhu práce. Aj teda nielen medzi foundermi, naozaj medzi zamestnancami a kandidátmi na všelijaké pozície. Už máme kadejaké spolupráce, aj také, že sú to všelijakí freelanceri, ktorí len čiastočne robia, všelijaké modely teraz povstali. Ale vo všeobecnosti to žiaľ na tom našom trhu hodne chýba.
Tak ne nadarmo aktuální statistiky ukazují, že lidé nechtějí číst, že vlastně článek v novinách delší než tři minuty čtení už je vlastně dlouhý, a lidi ho raději nečtou, než by si ho přečetli. Asi to jenom potvrzuje to, o čem se tady bavíme.
Jo. Tak podľa mňa je čas teraz na nejakú vtipnú príhodu. 🙂 V ostatnom čase, posledných pár podcastov s tým trápim mojich respondentov. Máte nejakú zaujímavú príhodu, vtipnú, z toho Vášho biznisu?
Já bych je asi mohl prezentovat spoustu, ale vzhledem k tomu, že bych nerad někoho urazil, a taky nás u spousty těch diskusí nás váže confidentiality, tak zkusím jednu takovou, která mi přišla trošku kuriózní. Doufám, že příde i vtipná. Pamatuji si jednu společnost, kde jsme měli technologický start-up, který se vlastně věnoval health care technologiím, takže byla to technologie, která měla primárně sloužit léčení lidí, a byla to docela seriózní prezentace. Byli tam zakladatelé a zároveň jejich nějací finanční zástupci, a teď uprostřed toho mítinku, kde my jsme si říkali, jak to vlastně bude sloužit těm lidem, jak to bude pomáhat, a jaký by to mohlo mít potenciál. A oni začali brainstormovat, což bylo pro mě jakoby první šokující. Fakt, že oni začali přemýšlet nad tím, co by se ještě dalo dělat. Nejdřív jsem to ocenil, pak jsem teda zjistil, že to asi trošku bude spíš úlet, kde ti zakladatelé vlastně přišli na to, že ta technologie by se možná ještě lépe než u lidí dala uplatňovat na koně a na skot a zvířata.
(smiech)
To teda pro mě byl obrovský šok, a musím říct, že v tu chvíli jsem nevěděl, jestli se mám smát. Teď z toho mítink už nešlo odejít, takže jsem si v duchu říkal, že teď už to musím vydržet. 🙂 Trochu jsem se držel zuby nehty, a říkal jsem si, co je teda vlastně cílem, jestli teda budeme léčit lidi nebo pomáhat koníkům. Samozřejmě investice z toho nebyla, ale do dneška si pamatuji tu situaci, kdy jsem nevěděl, jak na to mám reagovat, jestli se mám smát, nebo jestli to mám brát vážně. Asi bych doporučil se vyvarovat těmto excesům uprostřed investorských mítinků.
Jasné. Máme ešte pár otázok, ktoré sú trošku provokatívne, ale položím ich preto, lebo na trhu je spústa možností, kam investovať. A potom je spústa firiem, ktoré by teda investície radi prijali, a sú oveľa zrelšie. Stretla som sa teda aj s tým, že tie zrelé firmy, ktoré produkujú naozaj zisk, už sú etablované atď., majú manažéri minimálne také pocity, že sa prepaľujú peniaze v tom biznise investičnom, a že teda hneď dvakrát škodíte, vy, teraz nie konkrétne Vy ako Zero Gravity Capital, ale teda celý tento svet venture kapitálu, že teda prvýkrát preto, že sa prepaľujú peniaze, ktoré by sa dali umiestniť niekde lepšie, a druhýkrát preto, lebo to kazí tých ľudí, tzn. že je potom oveľa ťažšie získavať zamestnancov za normálne peniaze, pretože tie start-upy niekedy majú taký plán, že len nabrať ľudí. Oni nemajú žiadne limity napr. na tie cenovky. To sme zažili, teraz vážne, aj my ako Asseco Solutions tiež, že toto sme počuli od kandidáta. Provokovane to trošku samozrejme kladiem, ale napriek tomu: prečo vlastne je tak nosne zameraný ten kapitál na mladé firmy a čerstvé firmy, a v podstate relatívne málo na investície do stabilných firiem, ktoré už ukázali niečo?
Rozumím. Je to velmi dobrá otázka. Já totiž řeším na ni odpověď z toho důvodu, že my se potkáváme na tom trhu s velkou podobností s něčím podobným, protože nám zase velmi často ty společnosti říkají: proč bych měl pracovat pro váš start-up, když já vlastně se můžu nechat zaměstnat v korporaci, a vy my nabídnete víc. My se paradoxně snažíme v těch našich start-upech, které jsme zainvestovali, primárně vždy tlačit to, aby ta firma měla stock option pool, tzn. opravdu zaměstnanecké akce, aby je rozdávala. My si myslíme, že zaměstnávat drahé lidi a přeplácet lidi ve start-upu je naprostý nesmysl. Takže v našich portfoliích, ve společnostech, byste to asi nenašli ani u jedné. Valná většina z nich naopak se snaží motivovat ty lidi, a snažit je nějak přetáhnout, to je jako tradiční podnikatelská metoda komerční sféry, za co nejnižší plat, aby je dokázali získat, a zároveň jim dali nějakou jinou incentivu. Teď tak trochu si říkám, jestli náhodou to nezkouší ti zaměstnanci na obě dvě strany.
Možno. (smiech)
V tradičním podniku říkají, že oni nám ve start-upu zaplatí víc, ale start-upu říkají, že támhle nám nabídli víc. Asi se snaží average-ovat. Je to dobrá otázka, ono je to o tom, kde vlastně je ta hodnota. Je pravda, že ten start-up jako růstová společnost, Tesla by toho byla asi krásný příklad, jsou společnosti, kde se sází na budoucnost. Tam se sází na to, že se tam vyvíjí nějaký produkt, technologie. Ano, ty společnosti, samozřejmě, jejich výhled na pozitivní EBIDU je někdy v budoucnu, a s velkou pravděpodobností ani v době exitu ty společnosti negenerují žádný velký zisk. A rozhodně se nedá mluvit o tom, že by to byla nějaká dividendová společnost, která by dokázala vyplácet. Je to o tom, že ty společnosti dokážou vlastně na tom trhu nahradit tu rychlost, pružnost a dynamiku, kterou dneska ty, kde se budeme bavit hlavně o těch nadnárodních korporacích, nejsou schopni absorbovat, ať už to je kvůli nějakému procesnímu řízení, ať už to je kvůli nějaké pomalosti té změny, protože už jsou tak velcí, že to nedokážou rychle zprocesovat. Tady my vnímáme vlastně ten rizikový kapitál jako doplněk toho trhu, kde naopak zase ta dynamická, možná trošku punk, možná trošku garážová kultura, ale velmi často dokáže vygenerovat dobrý produkt, který pro toho člověka, který to v budoucnu kupuje, nemá tu hodnotu té zákaznické báze, nemá tu hodnotu toho revenues, kterou to generuje, nebo čistě jenom hodnotu té EBIDA, která v tu chvíli je asi tak jako černá nula, ale té technologie jako takové, se kterou ta společnost dokáže dosáhnout velkých výsledků. Takže my to vnímáme jako doplňkový segment. Nevnímáme to, že by tady byl nedostatek kapitálu, když se budeme bavit o takových, tak právě takový roste do stejné míry, jako tady roste venture kapitál, ruku v ruce. Když se budeme bavit o tradičních investorech, tak teď se nám trochu komplikuje bankovní financování, ze všech ohledů, ať už to je válka apod. Rostoucí úrokové míry a menší risk apetit, a geograficky, ale my vnímáme, že to jde ruku v ruce, a stejně tak jako – my se samozřejmě bavíme s ostatními fondy private equity, tak vidíme, že vlastně fundraisingují, investují, a hledají ty příležitosti. Je to spíš asi taký paradox toho, že obecně těch lidí je málo, oportunit je málo, a ty ceny díky tomu, že kapitálu je na trhu pořád hodně, tak se zvyšují, ať už na straně těch akvizic apod., tak je to vlastně nějaký tržní jev, spíš než bych řekl, že to je uměle vyvoláno jedním segmentem toho investování.
Tak možno ešte jednu takú provokatívnu, ale to ma zaujíma Váš názor, lebo samozrejme ste predstaviteľom fondu. Čiže keď raz je nejaký jav taký, že trhový, je relatívne ťažké ísť proti nemu, tak radšej človek ide v prúde toho javu. Musím Vám povedať, že v entitách, ktoré sú teda zrelé, produkujú zisk, by spústa firiem po trhu, ktorý tiež chcú nakupovať, a za posledných 10 rokov úplne evidentne je viditeľný jav, že multiple išli tak hore, že aj firmy, ktoré si tie multiple vôbec nezaslúžia, vlastne si ich pýtajú. Výsledkom toho je, že niektoré akvizičné procesy sú úplne nemožné, pretože keď zrelá firma kupuje inú zrelú alebo dokonca starú firmu, kde už je zaujímavý len trebárs kmeň zákazníkov, a k tomu povedzme ten produkt je prestarlý, a bude treba investovať, tak určite nemôže ponúkať multiple 30 a 50 a takéto šialenosti, čo proste robia fondy. A tam je naozaj také vnútorné presvedčenie, že tie fondy sa chovajú, samozrejme logicky z pohľadu kapitálu, ale v podstate neeticky v tom zmysle, že keďže je to krátka investícia, povedzme trojročná, tak v podstate jediné, čo ich zaujíma, aby ten ďalší fond, čo nakúpi, to nakúpil s väčším multiplom. Naozaj pokrivili zásadne ten trh. A to nielen rizikový kapitál, to už teda naozaj aj iné typy fondov. Netvrdím, že je to tak, len sa Vás spýtam, že na toto máte aký názor?
Souhlasím s tím samozřejmě, že ta doba nás žene k tomu, že roste konkurence kapitálové hodně a uměle to zvyšuje valuace těch společností, ať už na úrovni private equity, nebo toho venture kapitálu. Tady se dostáváme do velmi konkurenčního prostředí, které samozřejmě vyvolává tyto jevy. To tam určitě do značné míry je. Já se snažím vždycky dělit ty investoři na ty kredibilní, nekredibilní, ono u těch velkých fondů, a hlavně u těch private equity to většinou jsou kredibilní lidi. Přece jen sehnat miliardu, nebo pár miliard EUR, už nesežene člověk, který by nevěděl, jak ten byznys dělat. Já se vždy snažím u těch jednotlivých hráčů zkoumat ten fundament, tzn. dívat se na každou tu jednu tržní oportunitu v tom, co oni vlastně za tím vidí. Je to strategická investice, je to cost cutting deal, jsou to synergie? Mě se nechce věřit tomu, protože ty fondy dneska jsou transparentní, musí reportovat i svoji výkonnost apod. Ty fondy jsou schopny vracet 15-20 % ročně svým kvalifikovaným investorům, a jejich limited partners, takže očividně ta matematika není jenom bublina toho, že by to vyhnali, ale oni za tím ten fundament vidí. Do jisté míry si myslím, že to je díky tomu, že je to extrémně lean operations, a uměj v podstatě ten byznys už dělat. Proto se čím dál tím víc ty fondy specializují na určitou doménu, které opravdu rozumí, ve který mají tu operations excellence, a dokážou, když to tak řeknu, sekat jak Baťa cvičky, a dokážou to optimalizovat, dosahovat těch výkonů. Je potom otázka, kam to může jít dál, protože ono se vždy najde nějaký kupce. A je otázka, jestli ten po nich dokáže na tom udělat ty stejné peníze, nebo né. Dostáváme se do situace, určité u některých asset-ů, kde ta optimalizace už je na velmi vysoké úrovni, a ten další člověk, který to nakupuje, to může kupovat jako perpetuidní byznys, jako going concern principle, ale dost možná už na tom nedokážou udělat tolik, co na tom dokázal udělat ten private equity fond. To je velmi pravděpodobný.
Chvíľami mám pocit, musím sa Vám priznať, nemám na to žiadne dôkazy, akurát len to, že sa trošku hýbem v tom svete, že tam hrozí určitá bublina, ktorá proste neviem, či môže prasknúť celkom tak, ako praskli iné bubliny, ale príde mi to, ako keď v 2008 sa nakumulovalo to, že sa predávali tie deriváty z tých hypoték, deriváty derivátov, a tí, čo to predávali, si myslím, že vôbec nemali ako neetické zámery. To boli bežne bankári, a proste zamestnanci rôznych tých fondov, oni fakt postupovali – a tam sú celkom striktné pravidlá, že prečo to predávať, ako to predávať. Ale že niekde tam úplne hore, strategicky, už len to, že existoval derivát derivátu bolo neetické. A že to na konci viedlo k tomu enormnému prasknutiu. Trošičku si ja prídem, že ja žijem v takom období, že možno keď bude mať plus 20 rokov, tak proste sa ukáže, že v tomto podcaste tu som mala pravdu, že prasklo niečo, lebo proste tie fondy naozaj nakupujú jeden od druhého. Kdesi tam ani jeden z nich sa nechová neeticky, lebo proste v biznise robí kvôli profitu, ale že ten fundament tam kdesi strašne uchádza.
Já bych určitě souhlasil v tom segmentu těch start-upů. Já si myslím, že v tom segmentu těch start-upů, tam je to určitě, a já to tak sám vnímám, že asi to nasvědčuje i tomu, že spousta z investic, které vidíme kolem, a teď nemyslím na Slovensku, ale vidím i v okolích zemích, já si vždycky říkám, kde v tom lidi vidí ten potenciál. Protože já ho tam opravdu nevidím, a ty valuace, a ty peníze do toho tečou opravdu velký. Tam bych řekl, že to jako určitě jistá bublina tam existuje, a díky tomu, že to má za posledních pár let hype, tak tam nějaká bublina je. Opravdu člověk musí velmi dobře hledat něco, co mu ten smysl dává. Co se týče toho private equity a těch větších investic, mě tam vždycky utěšuje ta fundamentální analýza. Tam prostě už člověk opravdu může analyzovat tu EBIDU, a kolik je EBIDA marže, kolik z toho jsou one-off věci, a které nejsou one-off, a čistit si to, a opravdu si říct, co je ten core byznys, a kde se na to díváme, a dát si tam nějaký EBIDA multiple. Otázka zní, jestli teda EBIDA multiple nebo jiná valuace je přemrštěná nebo není, ale já u těch firem většinou vidím ten fundament.
Rozumiem.
Já tam jako vidím ten princip, který tam je. Takže je možný, že ty valuace půjdou dolů a s budoucí krizí se může stát, že ty firmy stratí na hodnotě. Ale pokud opravdu mají produkt, generují a mají zisk, tak on ten zisk možná bude menší. Ono jim to samozřejmě ublíží kapitálově, že nebudou mít tolik na investice, ale nemyslím si, že by to byla bublina typu, že se ukáže, že za tím vlastně nic není. To věřím tomu, že se může ukázat některý z těch start-upů, ale u těch etablovaných byznysů, tam prostě vidím pokles, může tam samozřejmě být bublina, ale nevnímám ji tak dramaticky.
Ja som inak priemerné hovorila o start-upoch, naozaj sú tu aj investori, ktorí teda fakt investujú do tej early stage, kedy proste to je len nápad. Samozrejme sú nejaké také úplne vypuklé prípady, máme tu dámu, ktorá bola schopná (zabudla som jej meno, ale určite viete, o ktorom start-upe hovorím), ktorá bola schopná presviedčať, že bude mať proste technológiu budúcnosti, a potom sa až po troch rokoch ukázalo, že to je totálne klamstvo. Tuším je už aj odsúdená, že?
Už ano, pokud se nepletu.
Samozrejme to je extrémny prípad. Ale naozaj, dočasne v tom horizonte pár rokov sa vytvára taký jav, že sú takí nekritickí niektorí ti start-upisti, a majú pocit, že to je štandard. No to teda nie je štandard. Ale to musíte žiť v biznise aspoň 20 rokov, aby ste vedeli, že to anomália.
Já musím říct, že ty start-upisti jsou nekritičtí, ale bohužel i někteří investoři můžou být nekritičtí. Ono je to samozřejmě o té investiční strategii, kde my jsme hodně cherry picking, my jsme hodně picky, hodně si vybíráme, a jsme hodně kritičtí. Ale dokázal bych jmenovat, či už to je v Polsku, nebo jinde, kteří prostě jedou formou spray and pray, oni prostě, než aby si vybrali pořádní společnost, kterou potom ve větší míře podporují, tak raději to rozhodí v podobě malých tiketů bez většího due diligence, a pak se může stát to, že oni doufají v to, že statisticky jim to vyjde, že to bude fungovat. Ale ne nutně to musí být pravda. A tam souhlasím s Vámi, že ten čas ukáže, jestli ta jejich strategie byla vhodná, nebo nebyla.
Tak možno ešte posledná. A to naozaj nie je na vás ako na fond, ale tak vôbec ten trh. O tom štatistiky svet má, že koľko peňazí sa už prepálilo?
Nevím, jestli bychom dokázali říct přesně od začátku venture kapitálu, kolik se propálilo. Existují statistiky, kolik bylo proinvestováno v jednotlivých zemích a regionech. Tady u nás v regionu centrální a východní Evropy bychom se mohli bavit třeba o nějakých 4 miliardách EUR za posledních 5 let. Oproti tomu v takovém DACH regionu se už bavíme o 25 miliardách EUR, co samozřejmě hovoří statistiky, že by rozinvestováno. Takovou vlajkovou lodí tady v Evropě je Spojené království společně s Irskem, kde za posledních 5 let mohlo být rozinvestováno až nějakých 45 miliard EUR.
Jasné. Tak celkom naozaj to teraz plnohodnotne cítiť, že to je fakt rizikový kapitál.
Je to tak. Statisticky se říká, že samozřejmě i my jako fond dělíme to portfolio, takže každá firma má stejnou šanci, a věříme tomu, že dopadne dobře, ale z dlouhodobého pohledu my počítáme s tím, že jedna firma, dvě, když dopadnou, tak by v podstatě měli vydělat na celý fond, že ho vrátí. Polovina těch firem bude životaschopná, tzn. že dokáže na sebe vydělat, vrátit ty peníze, minimálně v té míře, plus nějakou malou prémii. A bohužel, byť se snažíme tomu vyhnout, ale počítáme i s tím, že některé z těch firem skončí jako write-off. O tom je prostě ten rizikový kapitál.
Tak ešte skúsme jednu takú rovinu. Čo spravila s vaším biznisom korona?
No, nejdřív jsme vůči tomu byli velmi skeptičtí, ale musím říct, že v podstatě skoro nic. Naučila nás oddělit, nebo oddělila obecně na tom trhu zrno od plev. Spousta start-upů, které nebyli životaschopné, tak to vyčistilo, spoustě dalším to dalo příležitost chytit se té vlny covidu, a přijít s nějakým covidovým řešením. My jsme do ničeho z toho neinvestovali, protože jsme si vždy říkali, že to bude nějaká přechodná doba.
Dočasná vec, hej.
Že to vlastně není byznys, který by byl dlouhodobý, což se nám teď ukazuje, že to samozřejmě byla správná teze. Takže došlo k nějakému vyčištění toho trhu. Pro nás – naučilo nás to pracovat remote. V těch fondech jsou to vysoce motivovaní lidé, kde každý má své odpovědnosti, a netřeba to nijak kontrolovat. Ta práce, často pohromadě, je jednoduchá, tak naučila nás všechno dělat plně digitálně, včetně podpisů investičních smluv, a setkáváni se s lidmi, takže to dneska vnímám jako velmi pozitivní jev, protože to nebyla zaběhlá praxe v tom industry, ve kterým jsme. To je do jisté míry určitě pozitivní. A z pohledu investorů, naštěstí to nepřešlo do žádné skepsi, tzn. kapitál dál samozřejmě máme, dokonce fundraising-ujeme nový fond, takže se těšíme na to, že porosteme, a budeme to dělat ještě ve větší míře, než to děláme dneska. A na úrovni těch start-upů jsme se s nimi naučili pracovat online, najít se online, třeba i potkávat online, byť samozřejmě ten fyzický meeting je vždycky dřív nebo později potřebný. Více méně dneska už to hodnotím velmi pozitivně.
Sprava zľava sme to rozobrali, tak možno by sme to mohli tak zarámcovať, pomaličky sa blížime ku koncu nášho podcastu. Kedy je start-up zrelý na investíciu a ako zvýši tie svoje šance na to, aby ju získal?
Tak určitě je zralý ve chvíli, kdy má vlastně rozmyšlený ten byznys end-to-end. Protože ať už je to ta pre-seed-ová investice, kde ten člověk v podstatě nepotřebuje nutně mít ani klienty, ale stačí nějaké první MVP, nebo mít něco hmatatelné v ruce. Ale musí mít promyšlený ten byznys end-to-end. To je prost nedílná součást. Jít opravdu jenom s myšlenkou, aniž by bylo promyšlené, jak bude vypadat obchodní model, jak bude vypadat pricing, jak bude vypadat legální stránka, co to vlastně vůbec znamená to budovat, na jakých trzích to má potenciál. Bez toho promyšlení end-to-end samozřejmě nemá cenu asi ani se s někým bavit o investici. Tam se většinou říká, že v tyhle fázi dává smysl investovat z třech F – friends, family and fools.
To je pekné. (smiech)
To je asi ta první, na kterou by se člověk měl zamyslet v této fázi. Ale pak je otázka, kdy člověk chce fundraising-ovat, pokud si dokáže vybudovat nějaké MVP a dostat to dál, tak vlastně když nepotřebuje ten kapitál, není potřeba pro něj chodit zbytečné dopředu, je to zase další kolo navíc. My obecně máme rádi, když ty firmy jdou fundraisovat, už mají vyvinutý aspoň ten prototyp, a mají nějaký ten první letter of intent, nebo první validaci od toho klienta, že tam je nějaký náznak product market fit-u. To bych řekl, že je taková první fáze, kdy dává smysl si jít pro seriózní investice.
Rozumiem. Vitek, málo sme sa dotýkali Vášho podnikateľského príbehu, tak teraz by som Vám chcela dať aspoň jednu otázku, ktorá k tomu nejako bude smerovať. Ale samozrejme závisí od Vás, ako odpoviete. Aké máte plány a sny?
Tak na té osobní úrovni je to šťastná rodina, dělat ty věci dobře. Na té podnikatelské úrovni, tak samozřejmě s jídlem roste apetit. Dělat ty věci ve větší míře, dělat je víc globálně, více třeba i profilovat v některých doménách. To bych řekl, že je asi taková obecná odpověď, v tom krátkodobém horizontu. V tom dlouhodobém, jak už jsem naznačil na začátku, čím větší možnost změny, tím lepší. Tak třeba se jednoho dne ještě vrátím k tomu svému dorosteneckému snu, a možná zkusím být tím ministrem průmyslu a obchodu. 😊
Veľmi pekné. Držím Vám palce, nech sa to podarí. Tak idem na svoje obvyklé dve otázky na záver, ak dovolíte. Tá prvá vyplynula asi z piateho podcastu, keď mi niektorí poslucháči povedali, že počúvaj, ty tam máš takých ľudí, ktorí proste sa hýbu v tom biznise, nemôžeš sa ich spýtať, či nemajú nejakú vec, nejakú oblasť, kde oni určite nechcú podnikať, ale myslia si, že tam je diera, a že to by boli radi, keby tá diera bola zaplnená. Tak sa Vás pýtam, máte niečo, kde vidíte, že fakt akože bolo by dobré, keby táto oblasť, keby sa jej venovali viacerí ľudia?
Velmi zajímavá otázka. My samozřejmě vidíme, že potenciál změny je ve spoustě oblastí. Já jsem docela člověk, který jde proti mainstreamu. Si myslím, že velké nedostatky, nebo ne nedostatky, ale prostor, je vůbec ve vědě a vzdělávání. To si myslím, že je velký prostor, kde pořád pracujeme s těmi strukturami tak, jak byli historicky. Ať už je to nějaké privátní vzdělávání a pod., tak to je prostor, kde věřím tomu, že je v rámci tradičního byznysu velký potenciál. Pak samozřejmě healthcare. Tam taky vnímám zdravotnictví, že je velký prostor. Ale my vnímáme spoustu těch oblastí, takže já bych mohl jmenovat spíš v každém jednom industry tu správní jednu malou myší záležitost, které se věnovat, která nám připadá třeba zajímavá než to, že bych řekl, že je tady jedna velká věc. Ale musím říct, že to vzdělávání je věc, kterou by si určitě ten region tady zasloužil dělat jinak.
To veľmi súhlasím. Všetci, čo máme deti, tak my presne vieme, o čom hovoríme, že áno. Ak dovolíte, posledná moja otázka v tomto podcaste. Keby ste mali tak ako zarámcovať celý tento podcast, ale môžete si vybrať aj úplne iné veci. Keby ste mali dať 3 kľúčové rady, buď existujúcim, malým alebo začínajúcim podnikateľom, aké by boli?
Ta první, kterou vždy velmi rád říkám, tak to je, že nedělejte byznys tam, kde není neefektivita, tzn. dělejte byznys tam, kde existuje neefektivita. To je asi moje první rada. Protože se domnívám, že není horší, že není dražší hobby, než je špatný byznys. Do toho můžete nalít nekonečno peněz, a stejně to fungovat nebude. Takže opravdu, najít si tu správní myšovku, a najít si opravdu to místo, kde ta neefektivita existuje, kde je ta poptávka. To si myslím, že je klíčové. Druhá, tak to je asi rada, kterou jsem se naučil na té vysoké škole. A to ne já, ale kniha je váš nejlepší kamarád. Určitě bych chtěl, aby lidi o těch věcech si opravdu nastudovali maximum toho, co jde. Aby to byli vždy kvalitní sofistikované diskuse, a nebylo to poučovaní, které samozřejmě taky neděláme rádi. To by byla ta druhá. No a tou třetí bych určitě řekl, že je to kritické myšlení. Myslím si, že každý z těch zakladatelů, nebol vlastníků společnosti by měl vždy myslet několik kroků dopředu, a extrémně kriticky, tzn. nemělo by ho nic překvapit. Vždycky je lepší přemýšlet o některých věcech pesimističtěji, a potom být pozitivně překvapený, než žít na obláčku, a potom být zklamaný.
Vítek, mne sa rozprávalo veľmi dobre. Ďakujem pekne, že ste prišli. Ja Vám prajem, aby ste stretávali najmä kriticky mysliacich ľudí. Prajem Vám, aby sa Vám splnili aj tie súkromné sny, ktoré ste spomínali. A vo všeobecnosti teda prajem vášmu biznisu, aby sa hýbal dobre, a možno, aby sme si ako korporátny svet, a tento druhý váš breh, viac rozumeli. Prajem Vám všetko dobré. Ešte raz ďakujem, že ste tu boli.
Já Vám moc děkuji, bylo to velmi milé povídaní, a velmi si toho cením, že jsem teda mohl být prvním Čechem, a budu se těšit, že se v tom byznysu brzo někde potkáme.
Podobne. Všetko dobré ešte raz.
Já Vám taky děkuju.